českyenglishdeutsch

Česká Kanada - soukromý turistický informační portál

Historie regionu

Zdejší krajina byla osídlena poměrně pozdě. Po pravěkém osídlení máme jen minimum stop, např. kolem Slavonic či více na severu v okolí Dačic. Většinu zdejšího území pokrýval prales, výjimkou zřejmě nebyly ani močály. Ve větším počtu začínají oblast osidlovat od 7. do 10. století především Slované, ačkoliv již před nimi zde pravděpodobně v menším počtu žili lidé. Hranice mezi Čechami a Rakouskem nebyly po dlouho dobu vytyčeny a byly také mimo jiné předmětem různých sporů. Hranice určil až císař Fridrich I. Barbarossa roku 1179, ve sporu českého knížete Bedřicha s rakouským vévodou Leopoldem o území zvané Vitorazsko. Význam území začal stoupat od počátku soustavné kultivace krajiny na přelomu 12. a 13. století. Část pomezního hvozdu padla za oběť kolonizaci již ve druhé polovině 12. věku. Smlouvou z Chebu z roku 1179 byl spolu s územím Vitorazska, politicky i jazykově dosud příslušného k Čechám, připojen k územím rakouského vévody i menší úsek krajiny se severovýchod od Nové Bystřice, čímž se otevřela cesta ke kolonizační aktivitě příslušníků dolnorakouské šlechty.

V bitvě u moravských Loděnic roku 1185 zvítězili Češi (které vedl pozdější král Přemysl Otakar I.). Českému knížeti Bedřichovi záleželo na tom, aby padla mocná překážka volnému přístupu na Moravu - velký pomezní hvozd mezi oběma zeměmi. To se mohlo stát jedině kolonizací. Kníže to řešil tak, že část území (Pelhřimovsko) dal pražskému biskupovi, něco země jednotlivcům, avšak největší úsek věrnému služebníkovi Vítkovi (z Prčice) a jeho rodu (Vítkovcům).

Centrem rozsáhlého pohraničního území na jihovýchodě Jindřichohradecka se již v první polovině 13. století stal královský a posléze Vítkovský hrad Landštejn, s jehož osudy je svázán vývoj celého přilehlého regionu při státní hranici s Rakouskem. První písemné zmínky se datují k roku 1175. Na přelomu 12. a 13. století také vznikají první zdejší osady. V čele kolonizačního úsilí stál především rok Zöbingenů, členů vedlejší větve Kueringů a příslušníci vysoké rakouské ministeriálské šlechty, kteří se stali ochránci zdejšího majetku johanitů. Správním a obranným centrem této nejsevernější zöbingské enklávy se stal nevelký, mohutnou kamennou hradbou, příkopem a vnějšími valy zpevněný hrádek v dnešním Pomezí (první polovina 13. století). Pravděpodobně z iniciativy Přemysla I., který se po roce 1222 ujímá správy této části země, byla zahájena výstavba nového hradu - Landštejna, který se měl stát významnou vojenskou oporou panovníka na neklidné česko-rakouské hranici.

Ovládnutí rakouských zemí Přemyslem Otakarem II. po polovině 13. století znamenalo zánik koeexistence této unikátní soustavy česko-rakouského dvojhradí při důležité zemské stezce. To spolu s nejasnými poměry v přilehlé části Rakouska uvolnilo cestu integračním procesům pod vedením české panovníka a předních velmožů království, Vítkovců. Díky blízkosti Rakouska i občasným sympatiím Vítkovců s rakouskými či německými knížaty byly do oblasti povoláváni hojně také německy mluvící kolonisté. Po celá staletí území prochází společně dobami rozkvětu i úpadku. Velké škody v kraji způsobila husitská vojska (Landštejn, Nová Bystřice). Šestnácté století přineslo relativně klidný rozvoj hospodářského podnikání šlechty (zakládání rybníků a chov domácího dobytka) i růst bohatství měst. Následující třicetiletá válka znamenala všestranný úpadek a zbídačení obyvatel. Většinu území získali přívrženci katolických Habsburků, staré české rody vystřídali v řadě případů přistěhovalci.

Zánik monarchie a vznik dvou nových států v roce 1918 znamenal oslabení kontaktů s Čechami a Moravou a na české straně přinesl i nespokojenost národnostních menšin. Vyhrocení nacionálních vášní přinesla 30. léta 20. století. Díky velkému počtu německého obyvatelstva se města jako Nová Bystřice či Slavonice staly centry Sudetoněmeckého hnutí. Odtržením pohraničních částí, k nimž z velké částí patřila i oblast České Kanady, nastal exodus Čechů a židů do vnitrozemí. Po válce bylo německé obyvatelstvo vyhnáno a pohraničí následně znovu osidlováno českým obyvatelstvem. Po židech zůstaly v podstatě již jen poničené hřbitovy. Nové obyvatelstvo však mnohdy nemělo ke krajině vztah a někdy také dostatečné zkušenosti s hospodařením. Další ranou zdejšímu rozvoji byla železná opona, kvůli jejímuž budování a pro ochranu hranic byly mnohé vesnice vysídleny, opuštěny nebo srovnány se zemí.

Na druhou stranu, právě díky nepřístupnosti a také díky tomu, že se oblasti vyhnul větší rozvoj průmyslu, zůstala Česká Kanada relativně nedotčeným koutem krásné přírody a relativně zdravého životní prostředí. Po roce 1989 začala být postupně znovu objevována a dnes patří mezi oblíbené cíle tuzemských i zahraničních návštěvníků.

Přírodní park Česká Kanada byl vyhlášen již roku 1994 a po vzniku krajů nově roku 2004 o současné rozloze 283 km2).


Copyright © 2003 - 2013 Ing. Martin Musil
Největší internetová prezentace služeb cestovního ruchu regionu Jindřichova Hradce a České Kanady

  • XHTML valid