českyenglishdeutsch

Jindřichův Hradec - soukromý turistický informační portál

Městská architektura

Rozsáhlý fond městské renesanční architektury vznikal od 16. století převážně na starší gotické zástavbě za účasti řady vlašských architektů. Nejvíce těchto domů se nachází v centru městské památkové rezervace, na náměstí Míru a v jeho okolí. Zmiňme si zde alespoň ty nejvýznamější.

Stará radnice

Poprvé se připomíná roku 1493, kdy na ní byla vybudována věžička, na které umístil mistr Hanuš z Prahy nový orloj (údajně jde o tvůrce pražského staroměstského orloje). Začátkem 17. století proběhla její přestavba, při které zanikla ulička, kde bývaly krámky s chlebem, průchodu se proto dodnes říká "chlebnice". Vzadu přiléhalo k radnici vězení (birdovna), vpředu byl obávaný pranýř. Při požáru města v květnu 1801 se obětí ohně stala i budova radnice, kterou bylo nutno znovu vystavět. V roce 1807 ji dokončil Josef Schaffer, známý jindřichohradecký stavitel, který začátkem 19. století zrekonstruoval a postavil mnoho městských domů. Dnes je stará radnice dvoupatrová budova s mansardovou střechou, nad průjezdem je městský znak v podobě, ve které ho v roce 1483 udělil Jindřichovu Hradci král Vladislav Jagellonský. Jako radnice sloužila budova do roku 1848. Pak byly městské úřady přestěhovány do protějšího domu 136/I, kde se říkalo Na váze (nad vchodem je kamenný malovaný městský znak) a na radnici bylo umístěno až do roku 1905 okresní hejtmanství. Než se sem znovu vrátil městský úřad, byl vnitřek radnice, především zasedací síň, upraven podle návrhu architekta Jana Kotěry. Po 2.světové válce přestala radnice sloužit svému původnímu účelu a teprve od roku 1991 jsou zde kanceláře některých odborů městského úřadu a sídlo Městské policie.

Langrův dům

Tento unikátní dům má dvě popisná čísla, protože původně zde stály dva pozdně gotické domy, teprve později spojené a renesančně přestavěné. Současně byl přistavěn nárožní arkýř. Přední a zadní trakt domu je přibližně z let 1530 - 1540, nádvorní arkádová pavlač byla postavena o něco později. Do roku 1579 jsou datována figurální sgrafita s výjevy ze Starého zákona, díky nimž dům rozhodně nepřehlédnete. Podle tradice je dům č.p. 139 jedním z nejstarších ve městě. Mezi jeho majitele patřila i vdova po Jáchymovi z Hradce Anna z Rožmberka, která se sem přestěhovala po manželově smrti v roce 1565. V roce 1586 spojil oba domy bohatý hradecký měšťan Čech z Kozmáčova. V domě je umístěna výstavní a prodejní umělecká galerie, konají se zde koncerty a komorní divadelní představení.

Galerie Inspirace, Náměstí Míru 138/I, tel. :+420 384 361 033, e-mail: inspirace@esnet.cz, web: www.langruv-dum.cz

Sousoší Nejsvětější Trojice

Sousoší Nejsvětější Trojice (Nanebevzetí Panny Marie) na Náměstí Míru pochází z let 1764 - 1766. Autorem nejvýznamnější barokní památky města je dačický sochař Matouš Strahovský. Spodní část dvacet metrů vysokého sousoší tvoří trojboký pilíř s výklenky, kde jsou umístěny sochy sv. Rosálie, sv. Anny s P. Marií a sv. Josefa s Ježíškem. Na volutách stojí sv. Prokop, sv. Jiří a sv. Vojtěch, nad nimi jsou sv. Hypolit, sv. Expeditu a sv. František Xaverský a ještě výše sv. Florian, sv. Jan Nepomucký a sv. Václav. Kolekci svatých završují archandělé, Michael, Gabriel a Rafael, hlavice nese postavy Boha otce a Boha syna, kteří drží korunu nad Pannou Marií. Duch svatý se vznáší ve svatozáři.

Další stavby

Arkádové dvory zdobí i nádvoří původně gotických domů č.p. 6/I a 7/I s fasádou pozdně barokní a klasicistní. Domy č.p. 86/I a 87/I ukrývají v interiéru renesanční palác se širokým schodištěm a arkádami na toskánských sloupech. Hlavní dopravní osou města byla již od středověku ulice dnes nazývaná Panská. I v ní najdeme řadu pozoruhodných domů, s převážně renesanční a klasicistní fasádou. Na jejím konci směrem k dnešnímu Masarykovu náměstí stávala kdysi jedna ze tří městských bran - Pražská neboli Novoměstská, která byla zbourána právě po již zmiňovaném požáru v roce 1801. Výstavní domy najdeme i v ulici Klášterská, která navazuje na ulici Panskou na Masarykově náměstí. Pozoruhodná je zejména trojice domů v převážně novorenesančním stylu, vybudovaná mezi roky 1890 až 1909 - budova Komerční banky (původně spořitelna), současná radnice (původně činžovní dům) a budova pošty. Jednou z mála empírových staveb je bývalá Landfrasova tiskárna na Balbínově náměstí (naproti muzeu). Většina domů na náměstí i v jeho širším okolí byla značně poškozena požárem roku 1801, po němž mnoho domů muselo být z velké části vystavěno znovu. Současná tvář domů je tak převážně zrekonstruována do podoby renesanční, barokní, nebo klasicistní.

Střelnice

V místech, kde dnes stojí budova kulturního domu Střelnice, probíhal kdysi parkán (prostor mezi dvojím opevněním, či mezi opevněním a příkopem), kde pořádali svá cvičení jindřichohradečtí ostrostřelci. Po nich dostal jméno pozdější hostinec "Na střelnici". Když byla v roce 1822 zbořena blízká městská brána, vybudoval tu stavitel Josef Schaffer nový dům o dvou poschodích. V roce 1843 vznikl první ochotnický soubor, již tři roky poté se Střelnice stala dějištěm prvního českého plesu Národní besedy. Budova byla přestavována v letech 1881, 1891 a 1923, kdy už patřila jindřichohradeckému Sokolu. V roce 1928 byl v linii parkánu přistavěn do dvora kinosál. I dnes je Střelnice střediskem kulturního a společenského života města, v útrobách budovy nejdeme kino, divadelní a taneční sál a restauraci.

Městské opevnění

Vedle opevnění, které chránilo hrad, mělo své hradby i vnitřní město. Kamenná fortifikace, navazující při Malém Vajgaru a na protilehlé straně nad řekou Nežárkou na opevnění hradu, vznikala od první poloviny 14. století a byla zdokonalována až do počátku 16. věku. Mohutnou hradbu zpevňovaly hranolové věže a okrouhlé bašty. Z původně tří městských bran se dochovala pouze Nežárecká - původně gotická brána ze 14. století (u muzea). Zbytky původních hradeb reprezentuje i okrouhlá bašta v Husových sadech u Masarykova náměstí, upravena do klasicistního hávu. Připomínkou je název ulice "Na Hradbách". Zbytky městských hradeb jsou patrné i na cestě z parku podél Nežárky směrem k Nežárecké bráně a zadní frontě bývalé jezuitské koleje. Z mostu mezi Malým a Velkým Vajgarem je vidět původní hranolová bašta, také součást městského opevnění, která se dochovala dodnes v renesanční a barokní úpravě, její spodní část je gotická. V městském opevnění byly kdysi tři brány, z nichž se dochovala pouze Nežárecká (pod muzeem). Zbylé dvě brány byly zbourány ve 20. letech 19. století, kdy se město zbavovalo středověkého opevnění a rozrůstalo se vně městských hradeb.

Nežárecká brána

Nežárecká brána – je podobně jako pozdější přilehlý bývalý jezuitský seminář – prvkem městského opevnění. Z původních tří městských bran se zachovala právě jen tato jediná, dříve též nazývaná Linecká. Původní středověká brána o dvou gotických patrech byla rozšířena při výstavbě přilehlé budovy semináře o další patro pozdně renesanční podoby s klíčovými střílnami a sedlovou střechou. Na počátku 19. století vznikl ještě nástavec trojúhelníkového štítku, do něhož byly umístěny ciferníky hodin. V roce 1879 byly v bráně instalovány věžní hodiny známého jindřichohradeckého hodináře Martina Rezka. Brána je na západní straně ozdobena kamenným reliéfem městského znaku v renesanční kartuši, vnitřní strana brány byla na konci 17. století opatřena malovanými erby Jana Jiřího Jáchyma Slavaty a jeho manželky Marie Markéty z Rappachu.

Moderní architektura

Vila Aloise Landfrase
Empírovou až klasicistní vilu se zahradou si dal vybudovat jindřichohradecký rodák Alois Josef Landfras, český knihtiskař a obrozenecký vydavatel knih. Vila na Karlově patří k nejvýznamnějším dílům jindřichohradeckého stavitele Josefa Schaffera. V roce 1937 architekt Antonín Mečíř přistavěl k vile severní křídlo. Zahradu, architektonické dílo snad ještě významnější než samotná vila, navrhl a v letech 1826-1839 vybudoval Josef Schaffer. V současné době není vila ani zahrada přístupná a vyžaduje rekonstrukci.
Vila Edvarda Lederera
Zásluhou Kotěrova žáka Otakara Novotného vznikla ve měste vila jindřichohradeckého právníka a spisovatele JUDr. Edvarda Lederera, předního člena českožidovského hnutí. Významná stavba secesního stylu vychází z anglické vilové architektury. Najdeme ji na rohu u Pražské ulice, pod kostelem sv. Kateřiny.
Vila Emilie Kolínové
Počátkem 30. let 20. století se rozhodla v Jindřichově Hradci postavit rodinnou vilu Emilie Kolínová, manželka primáře místní nemocnice. Dům podle návrhu významného architekta Antonína Mečíře vyrostl na městských hradbách, při západním okraji Husových sadů. Funkcionalistická vila nese i znaky purismu.
Pro prohlídku města doporučuji využít služeb průvodce. Doporučuji také navštívit informační středisko.


Copyright © 2003 - 2013 Ing. Martin Musil
Největší internetová prezentace služeb cestovního ruchu regionu Jindřichova Hradce a České Kanady

  • XHTML valid